„Dnes jdu skočit pod vlak“

Klaudie, 8. ročník základní školy
Program: Nemoc jménem šikana

Mgr. Vladimír Vácha

uznávaný EPP programů o šikaně,
činnostmi na školách se věnuje přes 25 let (oslovil přednáškami přes 250 tisíc žáků a studentů)

 400 celková čtenost,  2 zobrazení dnes

„Dnes jdu skočit pod vlak“

Byla středa, takový normální podzimní den v roce 2019. Přišla mi do e-mailu zpráva, která mě přímo vystrašila.

 

Stálo v ní:

„Dobrý den,
naplánovala jsem si sebevraždu. Dnes jdu skočit pod vlak do ul. Vyškovické. V 10:05 tam jede rychlík 652 na Příbram. Už nemám sílu jít dál. Píšu Vám, protože se s Vámi chci rozloučit. Celé své dětství jsem se cítila nemilovaná. Teprve až od vás jsem cítila, že mě máte rád a opravdu mě chápete. Vaše přednáška a hra u nás na škole ‚Nemoc jménem šikana‘ mě na chvíli pomohla, ale nestačí to. Mějte se hezky a přeju vám ať jste dlouho zdraví.
Klaudie.“

 

Věděl jsem, že musím ihned jednat, protože jako EPP (externí pracovník prevence a rizikového chování na školách) procházím různým školením, jak v takových případech jednat. Tohle bylo urgentní volání o pomoc.

 

S Klaudií jsem si psal velmi intenzivně a zrušil jsem na několik hodin ostatní aktivity. Snažil jsem se jí uklidnit a povzbudit, což se mi pro tu chvíli povedlo.

 

Následně jsem spojil Klaudii s psychiatrem a celá její věc se začala řešit i systémově. Zjistilo se, že jí šikanují spolužáci kvůli její vadě řeči a že je odpadlík.

 

Pro větší pochopení jejího příběhu je nutné poznamenat její životní pozadí. Zaprvé, jak jsem již zmínil, Klaudie trpí vadou řeči, nicméně to není její celý příběh. Vyrůstala v sociálně slabší rodině, rodiče ji následně ztratili, když jim ji soud odebral kvůli nevyhovujícím podmínkám – rodiče byli drogově závislí.

 

Soud jí umístil do dětského domova a poté měla to štěstí, že se dostala do pěstounské rodiny. Klaudii osud nenadělil vůbec hezký start, děti ve škole se to samozřejmě dozvěděli a pak Klaudii psychicky ubližovali kvůli vadě řeči i jejímu neštěstí.

 

To, že se pak dostala do bodu, že nechce žít, dávalo logický smysl. Neměla nikoho, o koho se může opřít, nikoho, komu může důvěřovat. Že si udělá dítě vazbu na mě, to se stává běžně. Věnuji se totiž dětem a snažím se jim dát naději. To je moje práce. S tím chodím na školy. A občas s některými komunikuji, když si mě na internetu najdou a přidají do kontaktů.

 

Klaudie je dnes vyrovnanější děvče, ale vyhráno nemá. Jejíž život poznamenalo hodně zlého. Dát jí naději a moct být malou součástí jejího života byla pro mě výsada.

 


 

Pokud ti moje práce dává smysl, podpoř práci EPP na školách menší nebo i větší částkou. Jak budeš moct a chtít. Pomůžeš nám všem, kteří práci EPP na školách děláme, pomáhat dětem. Kdo ví, jestli zrovna tvoje stovka nezachrání další dítě od kroku, který se již nedá vrátit.

Oběť: Klaudie, 8. ročník základní školy

Program: Nemoc jménem šikana

Autor: EPP Mgr. Vladimír Vácha